ROZHOVOR : Rodák z Olomouca prišiel študovať na Slovensko. Užíva si kopce a zdoláva výzvy

Ján Ševčík je študentom Univerzity Palackého v Olomouci. Vďaka výmennému projektu Erasmus mal možnosť stráviť tento školský rok tu v Banskej Bystrici. Sám priznáva, že toto rozhodnutie neľutuje a rád sa sem po skončení študijného roku vráti.

Dominika Geregová
Ilustračný obrázok k článku ROZHOVOR : Rodák z Olomouca prišiel študovať na Slovensko. Užíva si kopce a zdoláva výzvy
Foto: David Vlk

Túry a výlety patria k najobľúbenejším činnostiam dlhoročného skauta a príležitostného fotografa. Svoje „úlovky“ z turistiky začal uverejňovať v online albume, najprv pre priateľov a blízkych známych ale dnes sú už verejné a každý z nás sa môže inšpirovať pre víkendovú túru v okolí Banskej Bystrice.

Jána sme trochu vyspovedali a zistili, aká cesta ho zaviedla do Banskej Bystrice, prečo si ju obľúbil a aké sú jeho plány do budúcnosti:

Kde aktuálne študujete, aké zameranie a odkiaľ pôvodne pochádzate?

Tento akademický rok (2015/2016) studuji v Banské Bystrici na Filosofické fakultě UMB, obor učitelství anglického jazyka. Pocházím z Olomouce, kde jsem loni dokončil bakalářské studium na PdF UP a příští rok začnu navazující magisterské studium, obor učitelství anglického jazyka a společenských věd.

Do Banskej Bystrice ste sa dostali cez Erasmus +, mohli ste si vybrať mesto alebo vám bolo pridelené?

Vybrat jsem si mohl jak z nabídky Katedry společenských věd, tak Katedry anglického jazyka. Poněvadž ani jedna z nich nenabízela studijní pobyt v jedné z anglicky mluvících zemí, rozhodl jsem se pro Banskou Bystrici a této volby v žádném případě nelituji.

Aké ste mali pocity pred príchodom, mali ste pred tým niekedy možnosť návštevy? Pri akej príležitosti?

Přibližně před deseti lety jsem s rodiči a bratrem na zdejší stanici přestupoval z vlaku na autobus (na cestě na dovolenou). Z té doby si jen matně vybavuji podobu starého autobusového nádraží. Podruhé jsem město pod Urpínem navštívil vlastně až loni na podzim, kdy jsem do Bystrice přijel studovat.

Kedy ste prvýkrát navštívili Slovensko? Aký bol váš prvý dojem?

Ze svých vůbec prvních návštěv Slovenska (ještě jako malé dítě) si toho moc nepamatuji. Na Kysucích, odkud také pochází můj otec, se mi však hodně líbilo a během svého dětství jsem tam strávil u tety a strýce několik krásných prázdninových týdnů naplněných procházkami po blízkém i vzdálenějším okolí. Takže první dojem ze Slovenska byl určitě pozitivní.

Dokedy plánujete zostať v Banskej Bystrici?

Pokud mi to okolnosti dovolí, rád bych zůstal v Banské Bystrici až do konce června.

Bude vám chýbať Bystrica keď sa vrátite do Česka?

Samozřejmě, že bude a to zejména kvůli té spoustě milých a úžasných lidí, které jsem zde mohl poznat. Kromě kamarádů a kamarádek mě bude asi nejvíce chybět nádherné hornaté okolí Banské Bystrice. Naštěstí to není z Olomouce zas taková dálka a věřím, že sem v budoucnu občas zajedu.

Aké sú vaše najväčšie záľuby popri štúdiu?

Svůj volný čas se snažím co nejvíce naplnit pohybem. Mezi moje nejoblíbenější koníčky patří zejména turistika, běh, fotbal, florbal a hokejbal. Odpočinu si také při čtení knihy, poslechu hudby či pokecu s kamarády.

Kedy a prečo ste sa rozhodli pravidelne pridávať fotky z výstupov na rôzne pohoria, kopce, viedlo vás k tomu niečo konkrétne?

Přibližně před rokem a půl jsem se rozhodl, že shromáždím svoje fotky z nejrůznějších túr a výletů na jednom místě tak, aby mi k jejich sdílení s přáteli stačilo pouhé poslání hypertextového odkazu. Posléze jsem jednotlivá alba doplnil o popisky a komentáře, které mají zájemci sdělit nějakou zajímavou, a věřím, že leckdy i novou informaci o daném místě. První fotoalba jsem vytvořil zejména pro kamarády, kteří se mnou chodí do hor, postupem času jsem rozposlal odkaz i dalším, ne tak do turistiky zapáleným, kamarádům a kamarádkám.

Akú najnáročnejšiu túru ste absolvovali, zvyknete v prírode stráviť aj viac dni?

Po fyzické stránce jsou samozřejmě nejtěžší túry ve vysoké vrstvě nezmrzlého sněhu. Vzpomínám si, jak jsme se s kamarádem letos v zimě brodili Žiarskou dolinou. Sněhu minimálně po pas (na některých místech až po prsa), kosodřevina pod našima nohama a pravidelné střídání se na neskutečně vysilující pozici prvního člena výpravy, který v té bílé nadílce doslova razil cestu metr po metru. Z hlediska dlouhodobé fyzické (i psychické) zátěže jsme s kamarády podnikli dvě pětitýdenní výpravy po jižním a posléze i západním Irsku. V obou případech jsme ušli téměř tisíc kilometrů po svých (s 18–20 kilovým batohem celou dobu na zádech). Strávit několik dní v přírodě (se vším co to obnáší – stanování, vaření si jídla na plynovém vařiči, doplňování zásob pitné vody či orientace v terénu) mi tak nedělá problém. Hodně těžím ze svých zkušeností ze skautu, ve kterém jsem již osmnáctým rokem.

Aké je vaše obľúbené miesto na oddych?

U nás v Olomouci jedno takové místo mám. Chodím si k němu zaběhat a vždycky se na něm na minutku, dvě zastavím, abych si tak alespoň na chvíli užil pohled na mé rodné město a okolní přírodu. Snažím se tam běhat v podvečer, kdy paprsky zapadajícího slunce ještě umocňují krásu tohoto místa. Oddychnu si ale také při procházkách historickými ulicemi v centru Olomouce, kdy si pokaždé znovu a znovu uvědomím, v jak nádherném městě to vlastně žiji.

Zažili ste nejaké vtipné/zaujímavé situácie z pohľadu cudzinca na Slovensku?

Když jsem si jednou objednal ve vysokoškolské jídelně šišky, měl jsem za to, že dostanu bramborové šišky (vaše šúľance). V té době jsem nevěděl, nebo jsem si to minimálně v tom okamžiku neuvědomil, že jsem si vlastně objednal koblihy. Když jsem přijel v září (septembri), používal jsem české názvy měsíců. Ale po té, co se mě nejeden Slovák zeptal, který měsíc mám vlastně na mysli, jsem přešel na vaše názvosloví.

Zdajú sa vám tunajší ľudia odlišní? V čom?

Dobří a špatní lidé se najdou samozřejmě všude. Přeci ale jen v porovnání s námi, mi přijdou Slováci srdečnější a přátelštější. Co se týče etických hodnot v každodenním životě, hrají podle mě víra a tradiční hodnoty u slovenského národa důležitější roli než je tomu u nás.

Myslíte si, že ako Slováci sme dostatočne hrdí na svoj národ?

Myslím, že v některých ohledech jsme na tom úplně stejně. Když se našim sportovcům daří, jsme najednou hrdými patrioty. Když však národní tým sbírá jednu porážku za druhou, nenecháme na reprezentantech jedinou nit suchou a hned se to hemží samými rádoby odborníky a trenéry, kteří přesně vědí, kde se stala chyba a proč se vlastně nevyhrálo. Do jaké míry si dokáží Slováci vážit svého národního bohatství, to se neodvažuji tvrdit. Ale když opět porovnám naše dva národy, přijde mi, že jsme často k sobě až moc kritičtí a že bychom potřebovali vidět, jak to (ne)funguje jinde ve světě, abychom si některých věcí začali již konečně vážit.

Čo sa vám naopak vôbec nepáči v našom regióne? Máte nápad ako to zmeniť?

Podle mého názoru by měly město, kraj a stát více investovat do opravy kulturních památek a to nejen z peněz státního / městského rozpočtu, ale zejména z evropských fondů v rámci Evropské unie. Jsem rád, že se věci daly do pohybu a rekonstruuje se jak kaple sv. Jana Nepomuckého u malé stanice, tak kalvárie v Banské Štiavnici. Opravit by si však zasloužily i jiné památky, stejně jako některé chodníky ve městě. Místním hokejovým fanouškům bych přál přeci jen o něco větší zimní stadion. Kapacita necelých tři tisíce diváků na osmdesátitisícové město mě přijde málo.

Čo považujete za Váš najväčší životný úspech?

Že jsem poznal sám sebe, našel svoji životní cestu a smysl života.

Aké ciele si kladiete do budúcnosti?

Nejprve bych chtěl dokončit magisterské studium a sehnat si práci, která by mě bavila a naplňovala. Kromě toho chci nadále na sobě pracovat, (po)učit se ze svých chyb dobře se oženit.

Prečítajte si aj:

Exkluzívny rozhovor: Spolužiaci ani učitelia mu neverili: Sánka im padla, až keď sa dostal na prestížnu školu v Oxforde!

Zdroj: Dnes24.sk